Tak jako slunečnice za sluncem,
tak otáčím se já za svým snem.
Tak jako sluníčko bez nebe,
tak cítím se já bez Tebe.
Tak jako polibky beze rtů,
cítím se já, když nejsi tu.
Chybíš mi čím dál víc,
když se mnou nejsi, je mi prostě na nic.
Miluju Tě.

Já znám dívku, jménem Zuzka
ta to celkem ráda má.
Kdo měl Lucku, ten má štěstí,
ta bez lásky nedává.

V Hypernově v obchoďáku
zeleninu v košík kladu,
líbí se mi skladník Wenda,
co má boty okované a na triku škrtlý tank,
jak jen mu říct: “Miluji tě”?
Když je roker, tvrdý punk.

Když se láska nenaplní,
vždy se smutek přišourá,
tečou slzy, srdce bolí,
a někdy smrt je na krajíčku.
Tím vším musí chlapec projít,
když je ženská potvora.

Vláďa touží po lásce,
a tak koupil postel.
Marťa je však z vesnice,
chce před postelí kostel.

Na lavičce v parku sedí,
Terka, srdce dokořán.
Sama je, kde je ten její?
Za oknem je uvězněný,
ve škole měl špatné známky!
Bude si to dělat sám.

Nenávist mám k mrazu, ledu,
zlost k zimnímu období,
kamarádství chovám k létu,
ať se nikdo nezlobí.
Dívka jindy zcela krásná
v lednu k sexu neláká,
v kulichu a zimní bundě
připomíná čmeláka.