Syčí sysel na sýčka,
kde je Tvoje babička.
Píše se mnou básničku,
abych dostal jedničku.
Sýčka já mám totiž rád,
je to dobrý kamarád.
Žije v lese ve stromě,
tváří se tam neskromně.
Sysel běhá po poli,
jak jsou velký topoli.
Sýčkovi pak závidí,
že ho nikdo nevidí.
Babička pak radost má,
že básničku už každý zná.
Složil jsem jí skoro sám,
a rád Vám ji teď přeříkám.
Filip Hulinský

Šla panenka do háječku,
chytila tam ptáčka,
dala si ho do šátečku,
aby ho nezamáčkla.
,,Pusť mě, pusť mě, zlaté dítě,
já ti budu zpívat,
až se budeš z jara,
po háječku procházívat.”
A panenka ze šátečku
pustila zas ptáčka,
pomaloučk, polehoučku,
aby ho nezamáčkla.
Zuzka (zuzanakopecka.com)

Každý mluví tak jak mluví, když se pustíd o řečí,
žluva mluví řečí žluví, prase řečí prasečí.
Každý mluví, jak ho těší, jak se komu uráčí
blecha mluví řečí bleší, tučnák řečí tuččnácí.
Anička

Při pohledu na nebe myslím na tebe,
v Tvém srdci žal uhasí jen dar,
můj dar není nebe,
nýbrž láska ktobě,
není to moc, ale pro mě vše i ledacos.
Robert Zakouřil

Letí letí kos,
upadl mu nos.
Za ním letí vrána,
padne na ní rána.
Střelec ten se raduje,
vránu a nos pakuje.
Pavel Michut

Když děláme leče,
často mívám křeče.
Jelen přeběh kolem mě,
a já vstávám ze země.
Hnedka za ním druhý,
já jsem chytil zdrhy.
Už je kolem živo,
střelci střílí křivo.
Pavel Michut

Šiju boty do roboty,
od soboty, do soboty.
Nemám chleba, ani sejra,
všecko mně to kočka snědla.
Kšc!
Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

Oženil se ptáček, malý jarabáček.
Přišla paní vrána, na housličky hrála.
Přišla paní srna, přinesla mu zrna.
Přišel pan jelínek, přinesl koš malinek.
Přišel pan zajíček, přinesl koš vajíček.
Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali,
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis:
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.
Dali prášky podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil, neplakej,
zafoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.
Zafoukal mu na ramínko,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče [...]

Medvěd krade jahody
z malované nádoby.
Hlídači ho chytili,
za uši ho tahali.
Medvěd pláče, naříká,
nešťastně pryč utíká.
Těšila ho lištička
ta vlkova sestřička.
Neplač, neplač, medvěde,
dobře se ti povede.
Na trh zajdeš, neprohloupíš,
Když si nové boty koupíš
Až ty boty budeš mít,
hned se můžeš oženit.
Vezmeš ty si lištičku,
tu vlkovu sestřičku.
Velká sláva při tom bude,
za družičku vrána půjde.”
Kočka mňouká na cestě,
nese boty nevěstě.
Přišla myška [...]

Podkova prý nosí štěstí,
já však už mám po něm,
byl jsem totiž nakopnut
okovaným koněm.

Jak to tak na vesnici bývá,
Tak i my doma psa a kočku máme,
Zatímco ten pes náš dům věrně hlídá,
Ta kočka mu jeho psí srdce láme.
Celou ji zulíbá svým vlhkým čenichem,
A ona potvora vůbec se nebrání,
Nemůže se nikdy stát jejím ženichem,
Přesto se radují z každého shledání.
Spolu se nažerou z jednoho talíře,
O zbytky z kuchyně [...]

Medvěd krade jahody
z malované nádoby.
Hlídači ho chytili,
za uši ho tahali.
Medvěd pláče, naříká,
nešťastně pryč utíká.
Těšila ho lištička
ta vlkova sestřička.
“Neplač, neplač, medvěde,
dobře se ti povede.
Na trh zajdeš, neprohloupíš,
když si nové boty koupíš
Až ty boty budeš mít,
hned se můžeš oženit.
Vezmeš ty si lištičku,
tu vlkovu sestřičku.
Velká sláva při tom bude,
za družičku vrána půjde.”
Kočka mňouká na cestě,
nese boty nevěstě.
Přišla myška [...]

Měla vosa papírnice
papírnický krám.
Přišly mušky, chtěly tužky.
Přišly včelky
pro pastelky.
Přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
“Máš je, voso?”
“Mám.
Všeho plný krám.”

Sotva vosa papírnice
otevřela krám,
přišel tapír,
že chce papír,
přišel špaček,
že chce sáček,
přišly mušky,
chtěly tužky,
přišly včelky
pro pastelky,
přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
“Máš je, voso?”
“Mám.
Všeho plný krám.”
A když vosa papírnice zavírala krám,
přišly lysky,
pro notýsky,
přišly alky,
pro obálky,
přišel tapír,
že chce [...]

Zazvonil u mne telefon.
“Kdo tam?”
“Slon”
“A odkud? Vaše adresa?”
“Kraj pralesa,
na pobřeží tlustých hadů.”
“A co chcete?”
“Čokoládu.”
“Pro kohopak?”
“Pro syna.”
“A jak mnoho?”
“Čtyři kila nebo pět,
ale hned.
Víc jí nesní, synáček můj,
teprv běhat začíná.”

Naše kočka strakatá (pohladíme palec)
měla čtyři koťata.
Jedno mourek, (ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí žluté roztomilé (prsteníček)
a to čtvrté strakaté, (malíček)
po mamince okaté. (zamrkáme rukama u očí)

Leze leze brouk,
vítr do něj fouk.
Brouk se točí dokola,
zavolejte doktora,
povalil se brouk.

Ježek leze podle meze,
košile mu z kalhot leze.
Liška za ním poskakuje,
košili mu zastrkuje.