Zapadlo mi moje slunce,
ale měsíc nevychází..
Stále cítím Tvoje ruce,
mám pocit, že mi něco schází.
Vůně Tvých vlasů,
hebkých jako hedvábí..
Jsem jak motýl,
jehož květ přivábí.
Teď již svítí jen má naděje,
že mi jednou odpustíš,
žádný slavík nepěje,
když ho z klece nepustíš.
Teď on zpívá píseň svou,
pro tebe v kleci zavřený,
dny za dny stále jdou,
a on zpívá, ikdyž sklíčený.

Ublížila sem Ti moc,
tajemství naše vyzradila.
plakala sem celou noc,
čas nazpátek sem vzít chtěla.
I přes Tvé nádherné odpuštění,
obrovské výčitky mám.
Jsou to ty největší výčitky svědomí,
které v srdci
stále chovám.
Ptala sem se: bolí to ještě?
tys řekl: ano, bohužel.
Každá má slza je kousíček deště,
kéž bys zas zamilovanou náladu měl.
Jak jen mám odčinit takovou hrůzu,
měla sem jít první za Tebou.
Mám [...]