Až nás osud roznese, do všech koutů světa vždcky si budem vzpomínat na svá dětská léta.
Míša

Jedna,tři,čtyři,pět šel krokodýl na výlet. Koukal sem a koukal tady
prohlédl si staré hrady,a lesíky a louky v květu, zastavil se u bufetu
sloupl kylo špekáčků pak si koupil žvýkačku.Sedl si a napsal pohled na
pohledu bylo tohle-jdena,dvě,tři,čtiři,pět vyšel jsem si na výlet
čekejte mě ráno v Praze.
Jiří Slíva

V okolí onoho obydlí hemžilo se to strašidly.
Bylo to celkem dobré bydlo, ovšem leda tak pro strašidlo.
Pro křehká lidská stvoření nebylo to moc k bydlení.
V ohradě dvouhlavá telata, na poli podivná zvířata,
podivné znamení na vratech. Nemluvě o černých kuřatech.
Na nebi místo souhvězdí jakési soukolí jezdí.
Pod křesly hromada kamení.Není to stavení k bydlení!
Eviik

Každý mluví tak jak mluví, když se pustíd o řečí,
žluva mluví řečí žluví, prase řečí prasečí.
Každý mluví, jak ho těší, jak se komu uráčí
blecha mluví řečí bleší, tučnák řečí tuččnácí.
Anička

Odemyky, zamyky,rozvažte se,jazyky.
Povězte mi v řeči lidí,
co kdo slyší,co kdo vidí.
Az těch slabik, slov a vět vykouzlíme celý svět.
Anička

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos to, Janku, cos to sněd?
Brambory pečený,
byly málo maštěný.

Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí.
Nezabloudí, těšte se,
on vám houby přinese.

Šiju boty do roboty,
od soboty, do soboty.
Nemám chleba, ani sejra,
všecko mně to kočka snědla.
Kšc!
Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.

Oženil se ptáček, malý jarabáček.
Přišla paní vrána, na housličky hrála.
Přišla paní srna, přinesla mu zrna.
Přišel pan jelínek, přinesl koš malinek.
Přišel pan zajíček, přinesl koš vajíček.
Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.

Travička zelená, to je moje potěšení,
travička zelená, to je moje peřina.
Když si smyslím, na ni sednu,
Když si smyslím, na ni lehnu.
Travička zelená, to je moje potěšení,
travička zelená, to je moje peřina.

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali,
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis:
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.
Dali prášky podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil, neplakej,
zafoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.
Zafoukal mu na ramínko,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče [...]

Medvěd krade jahody
z malované nádoby.
Hlídači ho chytili,
za uši ho tahali.
Medvěd pláče, naříká,
nešťastně pryč utíká.
Těšila ho lištička
ta vlkova sestřička.
Neplač, neplač, medvěde,
dobře se ti povede.
Na trh zajdeš, neprohloupíš,
Když si nové boty koupíš
Až ty boty budeš mít,
hned se můžeš oženit.
Vezmeš ty si lištičku,
tu vlkovu sestřičku.
Velká sláva při tom bude,
za družičku vrána půjde.”
Kočka mňouká na cestě,
nese boty nevěstě.
Přišla myška [...]

Pole už jsou dávno holá,
hola, škola na nás volá,
a my jdeme, mámo, táto,
ať je zima nebo bláto.
Nic nedáme na strniska,
ať si na ně vítr píská,
nic nedáme na závěje,
písnička nás rozehřeje.

To je ale dětí.
Dětí jako smetí.
Jára Pepa Standa
Tereza Klára a Vanda
Hrají si a hrají.
Na hry to nápady mají.
Hrají si na babu.
A šplhají na vymyšlený vrchol Abu.
Hrají si na honěnou.
Při hře to oni nestrnou.
Už musí jít domů.
Snad nespadnou do žádných lomů.
Maminka je dává spát.
Aby mohli ráno vstát.

Medvěd krade jahody
z malované nádoby.
Hlídači ho chytili,
za uši ho tahali.
Medvěd pláče, naříká,
nešťastně pryč utíká.
Těšila ho lištička
ta vlkova sestřička.
“Neplač, neplač, medvěde,
dobře se ti povede.
Na trh zajdeš, neprohloupíš,
když si nové boty koupíš
Až ty boty budeš mít,
hned se můžeš oženit.
Vezmeš ty si lištičku,
tu vlkovu sestřičku.
Velká sláva při tom bude,
za družičku vrána půjde.”
Kočka mňouká na cestě,
nese boty nevěstě.
Přišla myška [...]

Měla vosa papírnice
papírnický krám.
Přišly mušky, chtěly tužky.
Přišly včelky
pro pastelky.
Přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
“Máš je, voso?”
“Mám.
Všeho plný krám.”

Sotva vosa papírnice
otevřela krám,
přišel tapír,
že chce papír,
přišel špaček,
že chce sáček,
přišly mušky,
chtěly tužky,
přišly včelky
pro pastelky,
přišla kočka pro ubrousky,
že si musí utřít fousky:
“Máš je, voso?”
“Mám.
Všeho plný krám.”
A když vosa papírnice zavírala krám,
přišly lysky,
pro notýsky,
přišly alky,
pro obálky,
přišel tapír,
že chce [...]

Zazvonil u mne telefon.
“Kdo tam?”
“Slon”
“A odkud? Vaše adresa?”
“Kraj pralesa,
na pobřeží tlustých hadů.”
“A co chcete?”
“Čokoládu.”
“Pro kohopak?”
“Pro syna.”
“A jak mnoho?”
“Čtyři kila nebo pět,
ale hned.
Víc jí nesní, synáček můj,
teprv běhat začíná.”