Neznám slova, co mě utiší,
neznám uši, co mě uslyší.
Nesmím už Tě chtít,
co dál se bude dít?
Nechci, aby poslední růže zvadla,
aby na mě samota padla.
Kdo napoví, co dělat mám?
Co s šerem, kam se podívám…
Chci smát se celý den,
chci, milovat Tě jen.
Jenže nesmím, jsi jenom sen,
sen, který se nikdy nesplní.

Až půjdeš spát
až za chvilku zavreš víčka
budeš vědět že někdo tě má rád
vždycky když dohorí svíčka
Nejen tehdy mám tě ráda
i když hledala jsem kamaráda
já našla místo toho tebe
a znamenáš pro mě víc než nebe

Dobrou noc lásko má,
do ouška bych ti ráda šeptala,
ale marně slova ze rtů plynou,
noční tmou se tiše linou.
Tak pootevři okno své,
ať hvězdy pošlou přání mé,
z duše tak moc upřímné,
ať se ti krásně sní,
do té doby, než se ráno rozední.

Stýská se mi,lásko má
po hlasu tvém
a po tvých očí jasu.
Slova tvá hladí po duši
a nesluší se říci,
“ještě chci slyšet
šepot tvůj ve spánku,
až zhasnu svíci”…
Teď luštím hádanku.
kde jsi,můj milý…
Čekám ,až ranní slunce
vyhoupne se z červánků
a bude zas den bílý.

Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu, něhu,
abych mohla šťastná být!

Našla jsem lásku,
našla jsem tebe.
Jsi pro mě štěstí,
co spadlo z nebe.
Tvé city jsou něžné,
čisté jak sníh.
Láska je složená
z chvílí neskutečných.
Znamenáš pro mě více
než si myslíš.
Když nejsi se mnou,
hrozně mi chybíš.
Řekl jsi mi: “Miluji tě!”
Nejkrásnější vyznání,
co mohla jsem si přát.
Doufám jen, že myslel jsi to
vážně a napořád…